Tři osobité životopisy Franze Adolfa Mesmera, Mary Bakerové-Eddyové a Sigmunda Freuda z pera předního rakouského autora líčí rozličné způsoby, jak tito lidé -- dva lékaři a jedna hysterka -- uskutečňovali "léčení duchem". Esej zachycuje problémy kolem zrodu psychologických léčebných metod. Stefana Zweiga v dějinách lidské kultury zajímaly zejména ony tvůrčí okamžiky, klíčové momenty, které přinesly nové poznatky a měnily dosavadní obraz světa. Přitom pochopitelně nebyl ani mesmeristou, ani křesťanským scientistou, ba ani psychoanalýzu svého krajana Freuda nepovažoval za definitivní všelék. Věren názoru, že každý nový objev, každá nová idea ovlivňuje - ať v kladném, či záporném smyslu - lidské poznání či sebepoznání, svým mistrným, klasickým způsobem podání oživil a ztvárnil myšlenky protagonistů této knihy, které tak či onak zasáhly do vývoje lidstva a jejichž poselství je dodnes velice živé a znepokojivé.